ze dvou hledisek. Jedním z nich je ochota ke spolupráci, kooperativnost,

míra, v níž se jedna strana snaží vyjít vstříc zájmům strany druhé, neboli

to, nakolik respektuje svého oponenta. Druhým je asertivita, míra, v níž

jedna strana usiluje o prosazení a uspokojení svých vlastních zájmů. Zá–

věrem lze uvést pět základních přístupů, které lidé využívají při řešení 

mezilidských konfliktů:

* konfrontace (agresivní a nekooperativní, sledování jenom vlastních

zájmů a nerespektování zájmů druhé strany);

* kooperace (asertivní snaha prosadit se a současně kooperativní, re–

spektující zájmy protistrany);

* vyhýbání se (neasertivní, podceňující vlastní zájem stejně jako zájem

druhého, a tudíž nekooperativní);

* ústup (neasertivní, neberoucí ohled na vlastní zájem, ale kooperativ–

ní, vstřícný k druhému);

* kompromis (mírně asertivní i kooperativní).

Literatura

Arielli, E., Scotto, G.: Conflitti e mediazione. Milano, Mondadori, 2003.

Bahbouh, Ch., Bahbouhová, M.: 365 + 1 arabské přísloví a mudrosloví. Praha, Dar ibn

Rushd, 2001.

Coser, L. A.: Continuities in the Study of Social Conflict. New York, Free Press, 1986.

Huntington, S. P.: Střet civilizací: boj kultur a proměna světového řádu. Praha, Rybka,

2001.

Lederach, J. P.: Preparing for Peace: Conflict Transformation across Cultures. Syracu–

se University Press, 1995. 

Plamínek, J.: Synergický management. Vedení, spolupráce a konflikty lidí ve firmách

a týmech. Praha, Argo, 2000.

Sandole, D. J. D., Sandole–Staroste, J.: Conflict Management and Problem Solvin.

London 1987.

Elektronické zdroje:

www.berghof–center.org (Berghof Research Center for Constructive Conflict Manage–

ment)

www.immi.se (Journal of Intercultural Communication)

Pistillo, G.,  The Interpreter as Cultural Mediator", www.immi.se/intercultural/nr6/pis–

tillo.htm (20. 4. 2005)

Ting–Toomey, S.,  Intercultural Conflict Management: A Mindful Approach",

http://personal.anderson.ucla.edu (20. 4. 2005)

133